Sdílení elektřiny mezi grafy a paragrafy. Jak ho nastavit, aby se ekonomicky vyplatilo?

10. 12. 2024 Aktuálně

‍Fungování energetických společenství založených na využívání obnovitelných zdrojů energie a sdílení elektřiny není z ekonomického hlediska přímočaré. Skutečnost, že se výroba i spotřeba stejně jako cena elektřiny prodávané na trhu dynamicky mění v čase, představuje pouze jednu z řady proměnných vstupujících do hry při propočívání návratnosti počáteční investice i chodu společenství. Do spletitého systému úvah a propočtů mohli počátkem prosince v pražském Zenwork nahlédnout účastníci dalšího pracovního brunche pořádaného platformou Chytré město a investor.

Na konci článku najdete prezentace ke stažení a podcasty z jednotlivých vystoupení.

„Finanční výnos sice nemusí být z pohledu energetických společenství a aktivních zákazníků hlavním cílem, to ale neznamená, že bychom si mohli dovolit ekonomiku opomíjet. Nikdo nechce jít do projektu, kde by zbankrotoval,” uvedla setkání právnička Laura Otýpková, vedoucí týmu Odpovědné energie v expertní skupině Frank Bold.

Zkušenosti členů Unie komunitní energetiky (UKEN) potvrzují, že komunitní energetika účastníkům přináší i jiné než pouze ekonomické benefity – ať už jde o cenovou stabilitu, budování komunity nebo rozvoj obnovitelných zdrojů.

„Zvlášť v případě obcí mohou mít energetická společenství neboli komunity výrazný sociální aspekt. Sdílení elektřiny mohou obce využívat jako nástroj pro předcházení energetické chudobě. Z pozice firem zase může být velký benefit skutečnost, že komunitní energetika pracuje se zelenou elektřinou a mohou ji zahrnout do svého ESG reportingu,” popsala Otýpková na pracovním setkání platformy Chytré město a investor. Připomněla také, že výroba elektřiny a její sdílení jsou jen částí aktivit energetických společenství, například spolu s poradenstvím, distribucí v rámci lokálních distribučních soustav nebo agregací flexibility. Také jejich náklady a výnosy je nutné brát v úvahu.

‍Spotřeba v místě versus sdílení versus prodej

Z pohledu úspory v platbách za energie je sdílení druhé v pořadí za spotřebou hned u zdroje v místě výroby bez využití veřejné distribuční soustavy. V takovém případě spotřebitel ušetří za silovou elektřinu a neplatí ani distribuční poplatky, které tvoří přibližně polovinu celkových nákladů při běžném odběru energie od distributorů. Při sdílení mimo jeden objekt šetří spotřebitelé cenu za silovou elektřinu, distribuční poplatky ale platit musí. Nejméně výhodný je pak prodej nespotřebované elektřiny – přetoků, obchodníkům. Výkupní cena takové elektřiny bývá extrémně nízká. Společenství proto musí usilovat o co největší spotřebu mezi členy, ideálně přímo v místě výroby a ve stejnou chvíli.

Leopold Benda ze společnosti i.Komunita ve své prezentaci řádově vyčíslil, jakou úsporu tyto tři způsoby využití vyrobené elektřiny pro sdílející představují. „Zatímco každá kilowatthodina využitá přímo v objektu uspoří společenství 7 korun, sdílení s jinými místy přináší úsporu 3,50 koruny na megawatthodinu. Přetok do sítě mi vydělá pouhou jednu korunu,” srovnal přínosy Benda. Komunitní energetiku vnímá jako výhodný doplněk vlastní spotřeby pří výrobě elektřiny.

Ekonomiku sdílení definuje celková úspora na ceně elektřiny všech členů společenství. Vnitřní rozdělení benefitů pak vždy záleží na domluvě mezi členy. „Každý z aktérů přitom má poněkud jiné zájmy. Zákazník chce především ušetřit za elektřinu a mít jistotu, že její cena bude stabilní. Výrobce chce elektřinu prodat a mít zajištěný její odběr. Společenství jako takové potřebuje ideálně propojit jednotlivé subjekty a zajistit si financovávání svého provozu a rozvoje,” zdůraznila právnička Frank Bold a specialistka na energetiku Laura Otýpková.

Dobrý projekt ušetří nepříjemná překvapení

Právě hledání nejvhodnějšího nastavení pravidel pro propojení výrobců a spotřebitelů a rozdělování vyrobené elektřiny uvnitř společenství jsou cestou k zajištění nejvyšší možné efektivity sdílení i základem ekonomického úspěchu komunity. Začít se přitom musí už u projektů. Na tom se shodli všichni vystupující.

„Do sdílení vstupuje velké množství aktérů, může jich být až 1000, každý s jinými představami, cíli a očekáváními. Mohou nabývat a pozbývat řady práv a povinností od možnosti rozhodovat o aktivitách společenství a jeho dalším směřování, o velikosti svého případného majetkového podílu až po čisté čerpání služeb, které společenství nabízí. Proto je důležité nepodcenit ani předprojektovou přípravu včetně smluv,” připomněla Anna Francová, vedoucí advokátka a partnerka v kanceláři Frank Bold Advokáti. Shrnula také, jaké dokumenty v rámci předprojektové přípravy vyžaduje Státní fond životního prostředí. Jde především o technickou a ekonomickou studii proveditelnosti, plán majetkové účasti, případně analýzu vlastnické struktury i smlouvy spojené se založením energetického společenství.

„Všechny dokumenty slouží jako podklad pro rozhodnutí o tom, jakým způsobem to energetické společenství směřovat a zakládat. Ale ne všechny vám může vyhotovit jeden dodavatel. U některých musí autor umět pracovat s technickými daty, u jiných je potřeba odborník na ekonomiku a další vyžadují zapojení právníka či notáře,” dodala Francová.

Správný výpočet velikosti zdroje může ušetřit miliony

Dalším krokem příprav je nastavení technických parametrů. „My jsme v rámci předprojektové přípravy identifikovali čtyři základní parametry, které je nutné souběžně optimalizovat. Jde o rozsah a strukturu energetického společenství, instalovaný výkon, správné nastavení skupin sdílení a alokačních klíčů. To vše opravdu musíme řešit zároveň, nikoli individuálně,” vysvětlil výzkumný pracovník na ČVUT a výkonný ředitelem firmy Energo Solutions Lukáš Janota. Při návrhu provozu energetického společenství je podle něj zásadní správné dimenzování zdrojů a struktury společenství.

Popsal příklad menší obce, jejíž připravovaná energetická komunita složená z devíti obecních budov s jedenácti odběrnými místy a tří bytových domů měla mít spotřebu řádově 250 MWh. Výpočty ukázaly, že takovému společenství pro ekonomicky optimální fungování stačí zdroje o výkonu 85 kWp. Nabídky na výstavbu fotovoltaických elektráren o agregovaném výkonu 200 kWp tedy byly značně naddimenzované.

„Těch 133 kWp navíc by z pohledu této komunity a její struktury byly zbytečně vynaložené peníze, protože již generují zápornou ekonomickou efektivitu,” zhodnotil Lukáš Janota.

Z původně navrhované výstavby fotovoltaických elektráren za 6,5 milionu korun tak společenství díky správně nastavenému projektu hned v začátku ušetřilo na investici 4 miliony. Ekonomický užitek z každého investovaného milionu se navíc zvedl z 85 tisíc korun na 188 tisíc ročně.

Energetický management jako živý organismus

Další provozní úsporu pak přináší sledování a řízení chodu společenství či skupiny aktivních zákazníků. Jak to může vypadat v praxi, představil Martin Krupa, místopředseda spolku EnerKom Opavsko a jednatel společnosti ECM System Solutions. Jejich systém sleduje výkon jednotlivých zdrojů i spotřebu v čase, zároveň umí využívat další související data a systém operativně optimalizovat.

„Umíme sbírat data o všem, co dnes energetika nabízí: o kotelnách, teplotách v místnostech, spotřebě plynu i spouštění kogeneračních jednotek nebo nabíječek. Náš systém se tohle všechno snaží dát dohromady a na základě ekonomiky soustavu řídit. Bere v úvahu, zda je například levnější plyn nebo výroba z fotovoltaiky a podle toho zapíná například nabíjení baterií nebo i jednotlivé zdroje,” popsal Krupa.

Bolavé místo? Strnulé alokační klíče

Jednou z překážek efektivnějšího fungování energetických společenství a komunitní energetiky je podle Krupy současné neflexibilní pojetí alokačních klíčů, tedy poměrů v jakých se vyrobená elektřina rozděluje mezi členy společenství.

Dynamické rozdělování elektřiny podle poměru aktuální spotřeby nebo jeho kombinace s pevně stanoveným podílem pro každé odběrné místo umožní až plné zprovoznění Elektroenergetického datového centra v polovině roku 2026. Do té doby se sdílející musí spokojit se statickým rozdělováním vyrobené elektřiny, případně využitím maximálně pěti opakování.

Zatímco výroba i spotřeba a situace na trhu s energiemi se vyvíjí v řádu minut, alokační klíče je aktuálně možné změnit pouze jednou měsíčně. I přes toto omezení je ale podle Krupy i dalších vystupujících možné s nastavením alokačních klíčů pracovat tak, aby to bylo co nejvýhodnější.

„Pro optimální nastavení je jednoznačně nejlepší, pokud má správce volné ruce a sdílející členové komunity nepřichází s vlastní představou o tom, jak chtějí mít nastavené alokační klíče nebo jak mají být rozřazené skupiny sdílení. Pak je možné opravdu nalézt pro komunitu globální optimum,” doplnil Lukáš Janota z ČVUT.

Samotná pasivní optimalizace alokačních klíčů může podle propočtů ČVUT zvýšit roční samospotřebu uvnitř společenství až o 23 %. Další navýšení roční spotřeby v místě je možné už pouze skrze aktivní energetický management.

Dotace a další veřejná podpora energetických společenství

Podobně jako alokační klíče mají i další zákonná omezení nebo naopak veřejná podpora sdílení na ekonomiku projektů zásadní vliv. Dotace do výstavby zdrojů mohou počáteční investici snížit o 30 až 50 %.

Jsou ale i další cesty, jak může stát komunitní energetiku a obnovitelné zdroje podporovat. „V Rakousku mohou energetické komunity například využít finanční pobídky, jako je snížení síťových tarifů. Také jsou osvobozeny od daně z elektřiny a poplatků za dotace na obnovitelné zdroje,” přiblížila v online příspěvku Louise Meister z Rakouské energetické agentury s tím, že v budoucnu bude především osvobození od daně z elektřiny hrát ještě významnější roli. Aktuálně ji totiž stát kvůli dopadům války na Ukrajině plošně snížil, v budoucnu by ale měla pro ostatní aktéry opět vzrůst.

To, že obnovitelná energetika a klimaticky neutrální budoucnost leží v Rakousku v centru zájmu a má silnou veřejnou podporu, dokazuje i samotná existence Rakouské energetické agentury. Tato nezávislá výzkumná instituce sdružuje všechny spolkové země i spolkovou vládu spolu s významnými podniky z oblasti energetiky a dopravy, zájmovými skupinami a vědeckými organizacemi důležitých pro energetiku a společnost. Jejím předsedou je spolkový ministr odpovědný za ochranu životního prostředí, dvěma místopředsedy pak spolkový ministr pro energetiku a zástupce zemských hejtmanů.

V Česku zatím sdílející čekají alespoň na otevření dotačního programu KOMUNERG pro projekty komunitní energetiky. Do konce roku 2024 mohou využít program Státního fondu životního prostředí pro komunální fotovoltaické elekrárny na veřejných budovách pro malé obce, případně výzvu Komunální FVE na budovách a další infrastruktuře. Do konce ledna 2025 je pak otevřená výzva Národního plánu obnovy na podporu zakládání energetických společenství.

Podobně jako ve Zlíně ale nejsou dotace pro řadu organizátorů energetických komunit rozhodující faktor. „S přípravou jsme neotáleli, nečekali jsme, jestli dostaneme příslib, že přijdou nějaké dotace, nebo dokonce na nějakou tu dílčí platbu. Bez ohledu na to jsme se do přípravy energetického společenství pustili už jaře. Fungovat začne na začátku roku,” popsal Pavel Mačák, ředitel městské společnosti Teplo Zlín, kolem které energetické společenství vzniká.

Kromě Tepla Zlín se do společenství zapojí samotné město a dalších sedm městských společností od dopravního podniku a technických služeb, přes zoologickou zahradu, divadlo až po základní školu a dům dětí a mládeže. Elektřinu bude odebírat celkem 146 objektů. Počítají s 11 fotovoltaickými elektrárnami, některé už fungují, další jsou zatím v přípravě.

Zlín se tak zařadí mezi první energetická společenství v Česku. Většina z více než deseti tisíc sdílejících registrovaných u Elektroenergetického datové centra totiž zatím stále využívá systém takzvaného aktivního zákazníka.

UKEN připravuje publikaci o ekonomice sdílení

Všichni, kteří se na sdílení teprve chystaj, budou moci brzy využít další z řady praktických publikací Unie komunitní energetiky. „Jmenuje se Ekonomika sdílení elektřiny a pojali jsme ji jako průvodce pro aktivní zákazníky a energetická společenství. Je téměř hotová, zatím jsme ji ale nevydali i proto, že jsme si na tomto workshopu chtěli ověřit některé teze a myšlenky, se kterými pracujeme,” uvedl moderátor setkání David Blažek, hlavní koordinátor Unie komunitní energetiky.