ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

Usilujeme o čistší vzduch na Ostravsku: posun ve dvou právních případech

Aktuálně

Penzistka z Radvanic-Bartovic vede od prosince 2018 právní bitvu za zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku. Po Ministerstvu životního prostředí požaduje přiměřené zadostiučinění za utrpěnou újmu, spočívající v onemocnění rakovinou plic a ve ztrátě manžela, který rakovině podlehl. Spor nyní míří před Nejvyšší soud, ke kterému podal advokát žalobkyně z expertní skupiny Frank Bold dovolání. V případě vítězství by se jednalo o průlom dosavadní rozhodovací praxe českých soudů, které žaloby v obdobných věcech zamítají a kladou na žalobce nepřiměřené důkazní standardy. 

Žalobkyně a její zesnulý manžel bydleli v Ostravě Radvanice-Bartovice, kde jsou dlouhodobě a výrazně překračovány zákonné imisní limity karcinogenního benzo(a)pyrenu a polétavého prachu. Imisní limit karcinogenního benzo(a)pyrenu je v Radvanicích-Bartovicích trvale překračován osmi až desetinásobně a Ostrava podle studie z roku 2021 dokonce patří mezi deset evropských měst s největším počtem úmrtí způsobených znečištěním ovzduší. 

Ministerstvo životního prostředí mělo od roku 2004, tj. od vstupu ČR do EU, povinnost vypracovat tzv. akční plány a později také tzv. programy zlepšování kvality ovzduší. Ty měly obsahovat účinná opatření vedoucí k tomu, aby byly imisní limity splněny v co nejkratším čase. Ani po více než 16 letech však imisních limitů nebylo dosaženo. 

Soudy prvního a druhého stupně sice souhlasily s žalobkyní, že se Ministerstvo životního prostředí dopustilo nesprávného úředního postupu, když včas nepřijalo program zlepšování kvality ovzduší, a že žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající v onemocnění rakovinou plic a úmrtí manžela. Žalobu a následující odvolání však zamítly, protože žalobkyně dle jejich názoru neprokázala  příčinnou souvislost mezi pochybením státu a svou újmou. 

„Závěr soudů prvního a druhého stupně nebere v úvahu, že stát neodpovídá pouze za vydání plánu zlepšení kvality ovzduší, ale i za výsledek, kterého tím má být dosaženo, tedy za nepřekračování imisních limitů. Soudní dvůr EU již v řadě rozsudků potvrdil, že tohoto cíle má být dosaženo maximálně během několika let. Například více než čtyři roky trvající překračování limitů již shledal jako porušení evropského práva. Pokud stát trestá občany, kteří porušují zákony, není možné, aby sám nenesl žádnou odpovědnost za situaci, kdy předpisy sám dlouhodobě nedodržuje. Doufáme, že se nám o tom podaří Nejvyšší soud přesvědčit,” vysvětluje advokát Pavel Černý, který ženu zastupuje.

Spor o dodržování zákonů na ochranu ovzduší státem míří k Městskému soudu v Praze

Obdobný spor proti Ministerstvu životního prostředí vede také ostravský podnikatel a zakladatel dnes už neexistujícího občanského sdružení Vzduch, Vladimír Burda.  Se svou rodinou žije v prostředí, ve kterém je až 10x vyšší než obvyklé riziko onemocnění rakovinou, což v něm vyvolává výrazný stres a obavy o zdraví členů jeho rodiny. Zdravotní následky dlouhodobě znečištěného ovzduší se navíc již reálně projevují.

Snahám o zlepšení ovzduší na Ostravsku zasvětil pan Burda velkou část svého života.  Uspěl mimo jiné se správními žalobami proti nedostatečným opatřením státu v rámci Programu zlepšování kvality ovzduší. Přesto se mu zatím nepodařilo příslušné úřady donutit, aby zajistily zlepšení nadlimitně znečištěného ovzduší na úroveň zákonných imisních limitů. Žaloba o náhradu škody za nemajetkovou újmu je proto pro něj nástrojem, který má Ministerstvo životního prostředí přimět tento systémový problém řešit. 

I v případě pana Burdy soud prvního stupně uznal jak existenci nesprávného úředního postupu úřadů, tak vznik nemajetkové újmy. I jeho žalobu však zamítl s odůvodněním, že mezi utrpěnou újmou a nezákonným úředním postupem neexistuje příčinná souvislost.  Spor tedy nyní směřuje k Městskému soudu v Praze.