Co je to korupce a klientelismus?

Nezákonné úřední postupy bývají často spojovány s korupcí, resp. klientelismem či střetem zájmů. Nepochybně tyto jevy tvoří významný širší kontext nezákonného úředního rozhodování.  

Korupce

Korupci je možné charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty, jednotlivci nebo institucemi, z nichž jeden nabízí a většinou i poskytuje druhému určitou formu odměny za poskytnutí či příslib neoprávněné výhody. Druhý pak očekává, že za tuto poskytnutou výhodu mu bude slíbená materiální či nemateriální odměna poskytnuta. Negativním průvodním jevem korupce je především vytváření paralelních, nikým nevolených a nedemokratických mocenských struktur, oslabení důvěry v právní stát a tím i celospolečenský pokles motivace k dodržování práva.

Obsáhlým průzkumem veřejného mínění, nazvaným „Globální barometr korupce 2010“ (odpovídalo 1000 respondentů), který vydává každoročně nevládní organizace Transparency International (dále jen TI), bylo zjištěno, že v České republice je za nejvíc zkorumpovaný považován sektor politických stran a oblast veřejných představitelů/státních úředníků (40% odpovídajících), následovaný sektorem politických stran (23 % odpovídajících). TI poukázala na to, že zjištění nejsou pro Českou republiku – ve srovnání s minulými lety - nijak překvapivá a konstatují, že oblasti vnímané jako nejvíce postižené korupčním jednáním  zůstávají neměnné. 60% procent odpovídajících pak považuje snahy vlády o boj s korupcí za neefektivní a 44% lidí pociťuje v posledních letech nárůst korupce.

Na boji proti korupci v České republice se ve velké míře podílí nevládní nezisková organizace Oživení. Dlouhodobě se zabývá systematickým snižováním korupčních rizik ve svém programu nazvaným „Bez korupce“. Od roku 1999 vypracovala značné množství analýz a projektů týkajících se této problematiky.  V červenci 2009 Oživení sestavilo seznam legislativních priorit pro účinnější potírání korupce s návrhy řešení a vyzvalo všechny významné politické strany, aby tento seznam zařadily do svých volebních programů. Do těchto priorit zahrnula například financování politických stran, profesionalizaci veřejné správy, transparentní vztahy veřejného a soukromého sektoru, omezení imunity členů Parlamentu ČR, efektivnější regulaci střetu zájmů a další.

Prevenci korupce prosazuje také Rekonstrukce státu. Čtěte více o zákonech, které prosazuje.

Klientelismus a střet zájmů

S korupcí úzce souvisí pojmy klientelismus a střet zájmů. Ve značně kritickém článku politologa Michala Klímy, nazvaném „Podnikatelé na politickém trhu“, se můžeme dočíst například o „klientelistické straně“, jako o zvláštním stranickém druhu, který se po roce 1989 u nás „vyšlechtil“. Klíma hodnotí porevoluční korupční praktiky, které se rozmohly především mezi vládními stranami. Ani po dokončení ekonomické transformace nedošlo dle něj k žádné změně – jen se přešlo od procesu privatizace, k procesu „odsávání desátků“ z veřejných zdrojů a rozpočtů. Podle Klímy „Klientelismus představuje permanentně se rozšiřující systém více či méně skrytých vazeb a kontaktů především mezi světem politiky a byznysu. Jde mu o maximalizaci zisku ve formě co největší koncentrace moci a bohatství. Přitom klientelistické strany sehrávají úlohu převodových pák, které jsou strategicky umístěné v mocenském prostoru tak, že svým vlivem garantují úspěšnou realizaci celé škály transakcí, služeb a protislužeb.“

Definici střetu zájmů obsahoval zákon č. 238/1992 Sb., o střetu zájmů, ve svém § 1 odst. 2 podle nějž „Střetem veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí takové jednání, popřípadě opomenutí veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž veřejný funkcionář zneužívá svého postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu.“

Zákon však již není účinný, byl nahrazen zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.(1) Ten již žádnou definici střetu zájmu neobsahuje. Novým zákonem byl do praxe zaveden tzv. „registr oznámení“, který ukládá veřejným funkcionářům povinnost podávat oznámení o majetku nabytém v průběhu funkce, příjmech, darech, závazcích, jiných vykonávaných činnostech. Do tohoto registru může každý bezplatně nahlížet. (§ 13 zákona o střetu zájmů). (2) Lze říci, že střet zájmů neznamená automaticky „nečestné“ či přímo protiprávní jednání, jako je tomu v případě korupce a klientelistického jednání. Střet zájmů je spíše stav zvýšeného rizika, kdy je osoba vykonávající veřejnou funkci vystavena pokušení klientelismu, nepotismu či korupce.  

Z řady příkladů tohoto typu z poslední doby lze uvést několik nejzávažnějších:

Příklad: Výkonný ředitel státní příspěvkové organizace ŘSD ČR Michal Hala jezdil rallye závody v autě, polepeném reklamou na stavební firmu, jež dostávala od ŘSD ČR v následujících letech pravidelně zakázky.  Do širšího povědomí veřejnosti se pak dostal především v souvislosti se svou narozeninovou oslavou za cca 800 000 Kč. Této oslavy se zúčastnili také zástupci stavebních firem, jež získávají od ŘSD ČR lukrativní zakázky.

Příklad: Bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček byl jedním ze společníků stavební obchodní společnosti Viamont.  Po nástupu do funkce ministra dopravy z ní odešel, nicméně během jeho působení ve vládě firma získávala několikanásobně více zakázek (především od státních podniků, které patří pod Ministerstvo dopravy) než v předchozím období.

Příklad: Stavební firma Syner, známá napojením na liberecké politiky, dostávala od města po léta řadu stavebních zakázek. Vyhrála výběrové řízení a stavěla koleje v Liberci během přípravy na MS v klasickém lyžování  v roce 2009. Současně působila jako koordinátor akcí, na nichž se sama podílela, ze státních dotací získala téměř půl miliardy korun.  

Příklad: Ministerstvo, ŘSD ČR, ŘVC ČR a SŽDC, s. o. dopravy uzavřely v listopadu 2007 smlouvy se čtyřmi pražskými advokátními kancelářemi, které mají hájit zájmy těchto státních organizací i proti účastníkům správních a soudních řízení (občanům, obcím, spolkům) a proti žadatelům o informace.  Současně však někteří z těchto advokátů působí jako členové rozkladové komise Ministerstva dopravy.

Příklad: Policie, státní zastupitelství a soudy čelí podezření, že v „citlivých“ věcech nepostupují nestranně, ale na základě politického zadání. Kauza „justiční mafie“ ukázala, že moc výkonná působí na moc soudní dosti neobvyklým způsobem. To dále snižuje schopnost veřejné moci jako celku účinně zasahovat proti korupčnímu jednání.  

Vycházíme proto z myšlenky, že pokud je těžké prokázat a potrestat přímo korupční jednání, měly by být o to důsledněji sledovány a postihovány jeho typické projevy – především nezákonný výkon veřejné moci.  Nejde přitom jen o zlepšení právního postavení těch, kdo jsou tímto nezákonným jednáním bezprostředně poškozeni. Z hlediska snahy o zkvalitnění fungování veřejné správy je důležité dosáhnout stavu, kdy běžnou praxí po zjištění nezákonného rozhodnutí či úředního postupu bude vymáhání náhrady způsobené škody po konkrétní odpovědné osobě, případně spojené s uložením adekvátní sankce, která bude působit výchovným i odstrašujícím způsobem.

V právním řádu existují již za současného stavu mechanismy, které by k dosažení tohoto cíle mohly přispět, pokud by byly důsledně využívány.

Poznámky

(1)   zákon č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů

(2)   § 13 zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů