Do you speak English? Switch to english version Ponechat českou verzi

ZpravodajZpět na hlavní stránku zpravodaje

EIA, krajské úřady a metodika MŽP

Aktuálně

Přestože od poslední novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí [1] uběhl více než rok, přetrvávají při výkladu některých jeho ustanovení mezi krajskými úřady pochopitelné nejasnosti. Ministerstvo životního prostředí proto v říjnu roku 2018 vydalo novou metodiku [2] za účelem osvětlit nejčastější problémy, na něž krajské úřady při aplikaci tohoto zákona narážejí. Jednou ze zmiňovaných otázek je, jak mají krajské úřady přistupovat k dotazům oznamovatelů, zda bude vliv jejich záměru na životní prostředí posuzován automaticky, nebo nejprve postačí provedení zjišťovacího řízení (dále jen “vyjádření v pochybnostech”).[3] Jak se s touto otázkou vypořádala předmětná metodika? Jaký je účel vyjádření v pochybnostech a co z toho plyne pro praxi krajských úřadů?

Nová povinnost pro krajské úřady

Povinnost krajských úřadů osvětlit oznamovatelům případné důvodné pochybnosti, do které skupiny bude jejich záměr spadat, je relativně novou záležitostí, jež před novelou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí spadala plně mezi kompetence Ministerstva životního prostředí.[4] Nyní se však oznamovatelé musejí v drtivé většině případů v souladu s principem subsidiarity obracet přímo na krajské úřady,[5] a to dokonce i u záměrů, jejichž následné posuzování jinak patří do gesce Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad je poté povinen v zákonné lhůtě 15 dnů oznamovateli vyjádření poskytnout.

Vyjádření v pochybnostech nenahrazuje zjišťovací řízení

Přestože metodika Ministerstva životního prostředí hovoří pouze o procesních aspektech vyjádření v pochybnostech, považujeme za důležité ve stručnosti zrekapitulovat význam předmětného ustanovení. Účelem vyjádření krajského úřadu není samotné posouzení vlivů záměru na životní prostředí ani provedení jakéhosi kvazi-zjišťovacího řízení nýbrž pouze odstranění důvodných pochybností oznamovatele o zařazení záměru.

Oznamovatel sám totiž nemusí mít v této oblasti odbornou znalost, například nemusí disponovat všemi krajskému úřadu dostupnými údaji o přesné rozloze předmětného území, není si jistý správností komplikovaného výpočtu ovlivňujícím zařazení daného záměru anebo narazí na jiné nejasnosti týkající se odborného a technického charakteru záměru, s nimiž má krajský úřad na rozdíl od oznamovatele dlouholeté zkušenosti.

Odpověď úřadu na dotaz oznamovatele se zakládá jen na posouzení věcně-technických parametrů záměru a je v zásadě dvojí:

  • Pro záměr bude provedena EIA.
  • Pro záměr bude provedeno zjišťovací řízení. V závislosti na jeho výsledku bude, nebo nebude provedena EIA.

Účelem vyjádření v pochybnostech tedy není materiální, tedy obsahové posouzení záměru. To by de facto nahrazovalo postup předepsaný zákonem až pro fázi zjišťovacího řízení.[6], ovšem v netransparentní a nepřezkoumatelné variantě. [7]

Projde-li totiž záměr alespoň zjišťovacím řízením, je jeho výsledkem v případě vyloučení negativních vlivů na životní prostředí rozhodnutí zveřejněné ve formě veřejné vyhlášky, proti níž se může dotčená veřejnost bránit podáním odvolání. Pokud je však vliv na životní prostředí vyloučen již výše uvedeným vyjádřením, nemá dotčená veřejnost možnost se proti takovému postupu nijak bránit a často se o něm ani vůbec nedozví. Taková situace odporuje právní zásadě co nejvyšší informovanosti veřejnosti o záležitostech s potenciálem negativně ovlivnit životní prostředí.[8] Netransparentní postup úřadů ve věci podaných vyjádření je také v rozporu s právně závaznými principy dobré správy, které jsou vyjádřeny v Listině základních práv a svobod [9] a úvodních ustanoveních správního řádu. [10]

V pochybnostech ve prospěch přírody

Přestože z teoretického hlediska se řešení problému může jevit jednoduše, každodenní praxe krajských úřadů mnohdy přináší hraniční případy, kdy nemusí být ve fázi vyjádření v pochybnosti jednoznačně jasné, zda podle věcně-technických kritérií záměr spadá alespoň do kategorie podlimitního záměru, u nějž je nutné zjišťovací řízení provést, anebo by provádění takového řízení v daném případě bylo nadbytečné. Obecně lze říct, že v nejednoznačných případech musí být, v souladu se zásadou in dubio pro natura (v pochybostech jednat ve prospěch přírody), zjišťovací řízení provedeno. V souladu se zásadou transparentní veřejné správy také doporučujeme výsledná vyjádření úřadu vždy zveřejňovat a vyvrátit tak případné dohady veřejnosti o vlivech daného záměru na životní prostředí.  

V případě pochybností se může krajského úřadu dotázat také obec

Z metodiky dále vyplývá, že se na krajský úřad s žádostí o vyjádření v pochybnostech může obrátit také osoba odlišná od oznamovatele. Takovou osobou bude typicky obec nacházející se na území daného kraje, případně veřejnost zabývající se ochranou životního prostředí anebo jiný správní orgán. Krajský úřad přitom z obsahového hlediska dotaz vyřeší stejně jako v případě dotazu oznamovatele. Z formálního hlediska je doporučeno postupovat podle správního řádu, jako by se jednalo o podání. Pokud by krajský úřad v rámci postupu případ považoval za příliš složitý, může požádat o pomoc Ministerstvo životního prostředí. [11]

 

Vyšlo na portálu Třetí ruka

 

[1] Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů.

[2] Metodický výklad vybraných bodů přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí a souvisejících ustanovení ze dne 1. října 2018, č. j. MZP/2018/710/3250.

[3] Jedná se o dotaz podle § 23 odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

[4] Předmětná novela je účinná ode dne 1.11.2017.

[5] To neplatí ve věcně nejkomplikovanějších případech, konkrétně jedná-li se o změnu záměru, ke kterému Ministerstvo životního prostředí provedlo jíž dříve zjišťovací řízení s tím, že záměr bude podléhat EIA anebo proběhl celý proces EIA a oznamovatel chce vědět, zda bude předmětem EIA i změna tohoto záměru; dále v případech, kdy se může jednat o potenciální přeshraniční posuzování záměru; nebo jedná-li se o odůvodněný, zvlášť složitý případ a ministerstvu byla postoupena žádost o vyjádření orgánem kraje spolu s jeho stanoviskem, případně pokud vyjádření orgánu kraje důvodné pochybnosti oznamovatele neodstranilo.

[6] § 7 a násl. zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

[7] Vyjádření krajského úřadu má právní formu takzvaného jiného správního úkonu podle části čtvrté správního řádu (§ 154 a násl. správního řádu) a podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 3 As 38/2007-81 nemůže být předmětem soudního přezkumu.

[8] Viz například čl. 5 odst. 2 Aarhuské úmluvy, čl. 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí

[9] Článek 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

[10] § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

[11]Metodický výklad vybraných bodů přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí a souvisejících ustanovení ze dne 1. října 2018, č. j. MZP/2018/710/3250, str. 18.