Jak zachovat členům energetického společenství zákaznická práva?

Komunitní výrobu energie prostřednictvím energetických společenství má umožnit nový energetický zákon, který aktuálně připravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Energetická společenství na úrovni bytových domů, sídlišť, obcí, i krajů se budou moct věnovat řadě činností od výroby elektřiny přes její skladování až po poskytování flexibility sítě.

Prostřednictvím členství v energetickém společenství lze přitom čerpat jak výhody plynoucí z účasti na elektroenergetickém trhu, tak i výhody plynoucí ze statusu zákazníka. Ten poskytuje členům energetického společenství důležité právní výsady, jako je například právo na bezplatnou změnu dodavatele elektřiny. Tohoto práva může člen energetického společenství využít především v případě, kdy mu členství v energetickém společenství přestane vyhovovat. V kontextu České republiky se často objevují obavy, že v případě energetických společenství fungujících v bytovém domě se sdruženým odběrným místem (SOM) nebude prakticky možné členům energetických společenství status zákazníka zachovat. Navrhujeme proto jak zajistit, aby členové energetického společenství žijící v bytovém domě se SOM postavení zákazníka neztratili. 

Situaci komplikuje stávající energetický zákon

Podle evropské právní úpravy jsou členské státy povinny zajistit, aby všem členům energetického společenství zároveň zůstala zachována práva a povinnosti zákazníka. Zákazníkem je podle směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou mimo jiné každý konečný zákazník nakupující elektřinu pro vlastní potřebu. V kontextu bytového domu je tedy podle evropského práva konečným zákazníkem každá domácnost, a to bez ohledu na to, zda je nebo není členem energetického společenství. Teoreticky by proto žádný problém se zachováním zákaznických práv jednotlivých domácností v energetickém společenství existovat neměl. V České republice však situaci významně komplikuje stávající energetický zákon. Na nesoulad stávající definice zákazníka s evropskou právní úpravou upozorňuje také Věcný záměr nového energetického zákona.

Pokud by energetická společenství měla fungovat v kontextu stávajícího energetického zákona, mohla by v bytových domech narazit na řadu komplikací. V první řadě by jednotlivé domácnosti ztratily status zákazníka, pokud by energetické společenství dodávalo vyrobenou elektřinu přímým vedením do SOM na patě domu. Přestože je zřízení SOM z technického pohledu pro energetická společenství v bytových domech nejvhodnějším řešením pro dodávku a distribuci elektřiny mezi jednotlivé domácnosti, energetický zákon výslovně uvádí, že zákazníkem je pouze osoba nakupující elektřinu pro vlastní užití v odběrném místě. Jinými slovy, zákazníkem by byl pouze celý bytový dům se SOM, ale nikoliv už jednotlivé domácnosti. Nejenže by tak domácnosti ztratily mimo jiné právo zákazníka na bezplatnou změnu dodavatele elektřiny, i kdyby se jim dodavatele přesto podařilo změnit, nemohl by nový dodavatel domácnosti dodávat elektřinu do SOM. Ze stávající definice zákazníka a přímého vedení v energetickém zákoně totiž vyplývá, že při použití přímého vedení může do jednoho SOM dodávat elektřinu pouze jeden dodavatel, jehož zákazníkem je v tomto případě energetické společenství.

Domácnost by proto musela distribuční společnost požádat o zřízení nového odběrného místa, což je sice technicky možné, ale z pohledu domácnosti by šlo o zbytečnou komplikaci. Navíc by tím domácnosti vznikly náklady na uhrazení připojovacího poplatku a přišla by o výhodu přímých dodávek elektřiny z FVE na střeše domu. V poslední řadě je problematické, že pokud jsou domácnosti sdruženy v SOM, ztratí tím nárok na nákup elektřiny ve spotřebitelském tarifu D, což pro domácnosti v rámci energetické komunity znamená vyšší cenu odebrané elektřiny. 

Co by měl obsahovat nový energetický zákon?

Přestože současné administrativně-právní prostředí existenci energetických komunit v bytových domech se SOM prakticky znemožňuje, existuje snadné legislativní řešení, jak zajistit, aby jednotlivé domácnosti status zákazníka po vstupu do energetického společenství neztratily. Nový energetický zákon může tento problém snadno vyřešit, pokud bude obsahovat:

• Eurokonformní definici pojmu zákazník. Status zákazníka by měl podle evropského práva náležet všem domácnostem, a nikoli pouze  osobě nakupující elektřinu do SOM. Definice může být formulována například tak, že zákazníkem je osoba nakupující elektřinu pro vlastní spotřebu v odběrném místě a osoba s vlastním podružným elektroměrem v rámci sdruženého odběrného místa. Případně lze převzít obecnější definici z německého energetického zákona, který za zákazníka považuje mimo jiné každého koncového spotřebitele, tj. každou fyzickou i právnickou osobu nakupující energii pro vlastní spotřebu. 
• Výslovné oprávnění, že do jednoho SOM může v případě využití přímého vedení dodávat elektřinu i další dodavatel. Tím dojde ke zpřístupnění SOM jak energetickému společenství, tak i externím obchodníkům a výrobcům, kteří by mohli skrze SOM dodávat elektřinu domácnostem, jež z energetického společenství vystoupí nebo se do něj od začátku odmítnou zapojit. 
• V prováděcí vyhlášce ERÚ č. 541/2005 Sb., tak aby definice odběratele kategorie D zahrnovala také Společenství vlastníků jednotek, případně družstva jako zákazníky spravující sdružená odběrná místa a virtuální sdružená místa v bytových domech.

Obavám vyjádřeným v diskusi o budoucím fungování energetických společenství v bytových domech se SOM tedy lze předejít přijetím nové právní úpravy, která bude na rozdíl od stávajícího energetického zákona potenciální existenci energetických společenství reflektovat. Především bude klíčové definovat jako zákazníka všechny koncové domácnosti a zároveň těmto domácnostem umožnit, aby mohly skrze SOM i při využívání přímého vedení odebírat elektřinu od více dodavatelů. Do doby schválení nového energetického zákona, který je očekáván nejdříve v roce 2023, by bylo vhodné navrhované změny promítnout alespoň do novelizace stávajícího energetického zákona.

Autorkami textu jsou Eliška Beranová a Anna Francová