Povolovací procesy jsou komplikované a zdlouhavé

2. 5. 2023 Aktuálně

Nové obnovitelné zdroje v ČR při povolování narážejí na řadu překážek. V případě větrných i solárních elektráren, stejně tak jako větších pozemních staveb, dochází z různých stran k obstrukcím. To vyplývá ze studie, kterou zpracovali experti Frank Bold společně s platformou Fakta o klimatu.

Například povolení větrné turbíny může trvat i přes 7 let. Hlavní překážkou pro větrnou energii jsou zásady územního rozvoje krajů, které mnohdy stanoví tak přísné podmínky pro umisťování větrných elektráren, že to v praxi znamená totéž co jejich plošný zákaz. Soudy sice opakovaně rozhodují, že takový postup je nezákonný, ale kraje v něm pokračují.

Další překážkou mohou být také ochranná pásma leteckých staveb, která stanoví Ministerstvo obrany (MO) s argumentem, že by větrné elektrárny mohly bránit viditelnosti. Ochranná pásma sice může přezkoumat soud, ale celý projekt se kvůli tomu může významně zpozdit. Rozvoj větrné energie přitom bude pro dosažení cílů REPowerEU nezbytný. Při povolování solárních elektráren na budovách, zejména v historických centrech měst, může docházet ke kolizi s pravidly památkové ochrany. Národní památkový ústav sice k tématu vydal ve spolupráci s Ministerstvem kultury v roce 2022 novou metodiku, ani ta ale pravidla památkové ochrany nezmírňuje. U větších pozemních projektů je zase třeba dbát na ochranu životního prostředí, krajinného rázu a půdního fondu.

Změny, které odstartovaly v roce 2022

Zjednodušení povolování obnovitelných zdrojů

Změny v energetickém a stavebním zákoně zakotvila novela „Lex OZE I“, která je účinná od 24. 1. 2023. Konkrétní změny jsou:

Pro výrobny energie z obnovitelných zdrojů do 50 kW (dříve do 20 kW) nebude potřeba mít stavební povolení ani ohlášení podle stavebního zákona. Nově bude místo ohlášení nebo povolení stačit, když výrobna splní požadavky na požární bezpečnost podle vyhlášky MPO.
Pro výrobny do 50 kW (dříve do 10 kW) nebude vyžadována licence od Energetického regulačního úřadu, ani nebude nově potřeba mít odpovědného zástupce. Drobní výrobci tak ušetří čas ve správním řízení i peníze za službu odpovědného zástupce. Na Slovensku není licence vyžadována až do 1 MW (1000 kW) instalovaného výkonu, pokud se jedná o výrobnu aktivního zákazníka nebo energetického společenství.
Pro výrobny energie z obnovitelných zdrojů nebude potřeba pořizovat změnu územního plánu obce. Nově jsou totiž zařazeny do definice veřejné technické infrastruktury podle stavebního zákona. Pokud však jde o projekty větrné energie, stále je třeba zkoumat jejich soulad s nadřízenými zásadami územního rozvoje krajů, protože se jedná o projekty nadmístního významu. Změny v rámci „Lex OZE I“ významně snižují administrativní zátěž, zejména pro vznik malých střešních fotovoltaik.
Do limitu 50 kW se vejde většina střešních fotovoltaik na rodinných domech, bytových domech i na menších veřejných budovách. Jeden kW instalovaného výkonu zabere zhruba plochu 5 m2.

Nařízení Rady EU o zrychlení povolovacích procesů pro obnovitelné zdroje

Nařízení má přímý účinek, v členských státech se proto aplikuje rovnou (bez transpozice). Jeho platnost je omezena na 1,5 roku. Orgány veřejné moci jsou povinny se jím řídit a každý se jej může dovolávat.

Nařízení konkrétně:

zkracuje veškeré lhůty pro povolování a připojování solárních zdrojů energie (FVE) umístěných na budovách – na 3 měsíce,
v případě zařízení s kapacitou do 50 kW nařízení navíc zavádí tzv. fikci souhlasu. To znamená, že pokud příslušné orgány neodpoví do jednoho měsíce od podání žádosti (např. o připojení výrobny, případně jiné povolení), považuje se žádost za schválenou,
stanoví, že obnovitelné zdroje jsou převažujícím veřejným zájmem v kolizi s některými veřejnými zájmy na ochraně životního prostředí.

Nařízení Rady EU neřeší důvody zamítnutí žádostí. Nově tedy sice žadatel dostane rozhodnutí rychleji, stále ale nemusí být kladné. Důvodem může být například nedostatečná kapacita distribuční sítě, památková ochrana nebo bariéry v územně‑plánovací dokumentaci.

„Go-to zóny“

„Go-to zóny“ jsou území vhodná pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Požadavek na vymezení těchto území pravděpodobně přinese směrnice RED IV, ČR ale může k jejich zavedení přikročit z vlastní iniciativy již nyní. Jednalo by se o území se zkrácenými lhůtami, případě zjednodušenými podmínkami pro povolení projektů obnovitelných zdrojů. Území by měla být vymezena na základě kompromisu mezi konkurenčními veřejnými zájmy – rozvojem obnovitelných zdrojů, ochranou přírody, památkovou ochranou, ochranou krajinného rázu atd. Německá vláda navrhla zákon, který by nařídil jednotlivým spolkovým zemím vymezit 2 % svého území pro rozvoj větrné energie.

Doporučené kroky

Vymezit cíle pro výstavbu větrných elektráren v rámci územního plánování na národní úrovni (Politika územního rozvoje, Územní rozvojový plán), aby se následně tyto cíle promítly do krajských zásad územního rozvoje. To by zabránilo plošným zákazům projektů obnovitelných zdrojů v krajích a obcích. Navázat potom mohou „Go-to zóny“, které by obnovitelné zdroje v určitých oblastech navíc i zvýhodnily (viz níže).
Přezkoumat a upravit ochranná pásma leteckých staveb (letišť, radarů a jiných staveb), která aplikuje MO podle vojenského leteckého předpisu v řízeních podle stavebního zákona nebo která vyhlašuje formou opatření obecné povahy. Zejména ochranná pásma radarů mají pro účely posouzení vlivu větrných elektráren až 30 km, a brání tak výstavbě větrných elektráren na rozsáhlém území, přestože v praxi je možné technicky zajistit, aby větrné elektrárny funkci radarů nijak zásadně negativně neovlivňovaly.

Zajistit hladké povolování nových obnovitelných zdrojů

Na základě potenciálu území a zvážení zájmů ochrany životního prostředí a dalších omezení geograficky vymezit „Go-to zóny“ – území vhodná pro rozvoj obnovitelných zdrojů, tj. solární a větrné energie, případně i dalších obnovitelných zdrojů. Z této úvahy by pak měl vzniknout mapový podklad ukazující, která území by měla být vymezena jako vhodná.

Další krok je právně zakotvit „Go-to zóny“ přes systém územního plánování (Politiku územního rozvoje a Národní rozvojový plán, které se následně promítnou do krajských zásad územního rozvoje) tak, aby nebylo možné obnovitelné zdroje v těchto územích plošně zakazovat. Případně zakotvit „Go-to zóny“ skrze zákonnou úpravu, která by stanovila pro tato území kratší lhůty pro rozhodnutí povolovacích orgánů nebo vyvratitelnou domněnku, že jsou obnovitelné zdroje v těchto územích převažujícím veřejným zájmem. To by obnovitelným zdrojům pomohlo zejména při posuzování, zda zasahují do krajinného rázu. Snadnější by bylo také získání povolení k vynětí ze zemědělského půdního fondu nebo výjimky z ochrany zvlášť chráněných druhů rostlin a živočichů.

Text je součástí série představující kapitolu Kroky k rozvoji solární a větrné energetiky v ČR, která je součástí studie a jejíž autorkou je právnička Frank Bold Laura Otýpková. Čtěte také další části: