Zrušili jsme rozhodnutí o navýšení emisí pro Elektrárnu Chvaletice

Krajský úřad Pardubického kraje vydal v roce 2014 rozhodnutí, kterým chvaletické elektrárně povolil vypustit o 200 tun tuhých znečišťujících látek víc. Tuto změnu povolení provedl úřad v režimu tzv. nepodstatné změny, tedy bez možnosti účasti veřejnosti. Postup krajského úřadu jsme napadli a soud nám dal za pravdu.

Třetí největší uhelná elektrárna v České republice by rozhodnutím krajského úřadu dosáhla navýšení emisního stropu z 324 tun na 524 tun. Špinavější provoz byl ze strany provozovatele paradoxně odůvodněn přechodem na kvalitnější palivo. Frank Bold se proti tomuto rozhodnutí odvolal k Ministerstvu životního prostředí, které ho však odmítlo z důvodu chybějící procesní legitimace (tedy právě kvůli tomu, že úřad posoudil změnu jako nepodstatnou).

V loňském roce jsme se tedy podali žalobu na krajský soud v Hradci Králové. Namítali jsme, že existují hned tří důvody, pro které měla být změna považována za tzv. podstatnou a se svým odůvodněním jsme uspěli. Soud nám dal za pravdu ve všech třech bodech. To znamená, že chvaletická elektrárna bude mít povinnost důkladnějšího posouzení požadovaného zvýšení produkce prachových částic a zároveň bude veřejnosti umožněna účast na řízení.

V čem nám dal krajský soud mimo jiné za pravdu:

• Konstatoval, že za podmínek stanovených úřadem by došlo k výrazným změnám ročních emisí tuhých znečišťujících látek (tj. prachu) a arsenu a že změna představuje výjimku z úrovní emisí spojených s tzv. nejlepšími dostupnými technikami.
• Vytkl úřadu, že neposoudil možné zvýšení emisí karcinogenního benzo(a)pyrenu, jehož imisní limity jsou v Pardubickém kraji dlouhodobě překračovány.
• Názor úřadu, že předmětná změna nemůže mít významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí, soud vyhodnotil jako nesprávný.

Soud upozornil, že v případě Elektrárny Chvaletice hovoříme o jednom z největším emitentů prachových částic v České republice. Dále připomněl, že při výkladu příslušných zákonných ustanovení je nutné vycházet také ze smyslu a účelu zákona o integrované prevenci, kterým je dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Soud navíc zdůraznil, že jedním z principů práva životního prostředí je princip účasti jednotlivce i veřejnosti na rozhodování o životním prostředí.

Soud se tak přiklonil k zásadám, které dlouhodobě prosazujeme. Rozsudek znamená, že Ministerstva životního prostředí bude muset vydat nové rozhodnutí a napříště se do rozhodování může zapojit i veřejnost.