Jak se bránit obtěžování kouřem a pálením odpadu?

Povinnost zdržet se obtěžování kouřem

Povinnost neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech zdrojů znečištění ovzduší – tedy jak těch stacionárních, jako jsou teplárny nebo kotle, tak i mobilních, jako jsou auta. Tato povinnost platí pro provozovatele všech velikostí, fyzické i právnické osoby.[1]

Přípustná úroveň znečišťování je upravena zákonem o ochraně ovzduší a je dána emisními limity, které vyjadřují nejvýše přípustné množství látky nebo skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního (nepohyblivého) zdroje. Emisní limity a přípustná tmavost kouře je stanovena vyhláškou č. 415/2012 Sb.,[2] která provádí základní právní předpis v oblasti ochrany ovzduší – zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.[3]

Co je to přípustná tmavost kouře

Tmavost kouře se zjišťuje pomocí tzv. Ringelmannovy stupnice, která se sestává z šesti čtvercových polí tvořených pravoúhlou sítí černých čar o tloušťce a hustotě sítě na bílém podkladě. Tato pole o různé hustotě sítě, resp. tmavosti, odpovídají vymezeným šesti stupňům tmavosti kouře. Přípustná tmavost kouře je dodržena, pokud průměrná tmavost kouře není tmavší než stupeň 2:[4]

a)       stupeň 0 odpovídá 0 % černé barvy na bílém podkladě s definovanou odrazivostí světla 80 %,

b)       stupeň 1 odpovídá 20 % černé barvy na bílém podkladě,

c)       stupeň 2 odpovídá 40 % černé barvy na bílém podkladě,

d)       stupeň 3 odpovídá 60 % černé barvy na bílém podkladě,

e)       stupeň 4 odpovídá 80 % černé barvy na bílém podkladě,

f)        stupeň 5 odpovídá 100 % černé barvy na bílém podkladě.

Provozovatel stacionárního (nepohyblivého) zdroje znečištění, který nedodrží přípustnou tmavost kouře, se dopouští přestupku.[5]

Povinnost zdržet se pálení odpadu

Odpad mohou provozovatelé stacionárních (nepohyblivých) zdrojů znečištění jako palivo používat pouze, pokud mají pro tepelné zpracování odpadu vydáno potřebné povolení provozu krajským úřadem.[6] Typicky se bude jednat o spalovny odpadů, které musí dodržovat řádu zákonných povinností, př. odpad spalovat pouze pod dohledem autorizované osoby.[7]

Obyčejný občan odpady v kotli spalovat nesmí. Kromě toho, že k tomu nemá povolení krajského úřadu, by tím porušoval také výše zmíněnou povinnost dodržovat přípustnou úroveň znečišťování a povinnost spalovat pouze paliva určená výrobcem stacionárního zdroje (kotle) nebo paliva uvedená v povolení provozu.[8] Porušením těchto povinností by se dopouštěl přestupku na úseku ochrany ovzduší.[9]

Jak situaci řešit: dva postupy

Možné způsoby řešení obtěžování kouřem jsou v zásadě dva: veřejnoprávní cesta „přes úřady“, nebo soukromoprávní cesta „přes soud“. V případě pálení odpadu je postup obdobný.

Veřejnoprávní cesta

Správní orgány jsou povinny z úřední povinnosti kontrolovat dodržování povinností provozovatelů stacionárních zdrojů znečištění (emisní limity, přípustná tmavost kouře, spalování pouze povolených paliv). V případě, že provozovatel stacionárního zdroje znečištění neplní zákonem uloženou povinnost, dopouští se přestupku. V tomto případě je správní orgán oprávněn uložit provozovateli (kterým může být i váš soused) opatření ke zjednání nápravy,[10] případně rozhodnout o zastavení provozu.[11]

Kromě opatření ke zjednání nápravy a rozhodnutí o zastavení provozu zdroje znečištění může příslušný správní orgán uložit provozovateli zdroje pokutu. Pokutu může úřad uložit i v případě, že sousedé spalují v otevřeném ohništi jiné materiály než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami, nebo např. když v domácích kamnech spalují hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly či proplástky. Za takový přestupek lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.[12]

Provozovatelé malých zdrojů, kteří nejsou podnikateli (typicky vlastníci rodinných domů s domácími kotli a topeništi) mají povinnost umožnit kontrolujícím osobám vstup do obydlí v případě, že opakovaně vznikne důvodné podezření, že daný provozovatel porušuje povinnosti podle zákona o ochraně ovzduší.[13]

V případě fyzických osob je k uložení nápravných opatření příslušný vždy obecní úřad obce s rozšířenou působností. V případě právnických osob je příslušná Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). ČIŽP může též rozhodovat v případech některých podnikajících fyzických osob.[14]

Jak se veřejnoprávně bránit krok po kroku

1. Pokuste se identifikovat zdroj kouře a jeho provozovatele.
2. Zjistěte, který správní orgán je příslušný – pro provozovatele fyzickou osobu obecní úřad obce s rozšířenou působností a pro provozovatele právnickou osobu či podnikatele Česká správa životního prostředí.[15] Pokud byste se obrátili na nesprávný správní orgán, není to ale nijak velký problém. Správní orgán je povinen vaše podání příslušnému správnímu orgánu postoupit.[16]
3. Správnímu orgánu podejte podnět (vzor zde) k provedení kontrolních pravomocí, k projednání, resp. sankcionování daného přestupku. Řízení se zahajuje z moci úřední, není tedy povinností správního orgánu jej v reakci na podnět vždy zahájit. Pokud o to v podnětu požádáte, má správní orgán povinnost vás informovat ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, neshledal k tomu důvody, nebo věc postoupil příslušnému správnímu orgánu.
4. Pokud správní orgán usoudí, že vzniklo důvodné podezření, že provozovatel stacionárního zdroje znečištění porušuje povinnosti dle zákona o ochraně ovzduší, nejdříve jej písemně upozorní. Až pokud vznikne opakované důvodné podezření, jsou kontrolující osoby oprávněny vstoupit do obydlí provozovatele tohoto zdroje.
5. Pokud správní orgán zůstane nečinný, můžete se obrátit na nadřízený správní orgán s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti.

Soukromoprávní cesta

Soukromoprávní možností ochrany je tzv. sousedská žaloba proti původci zdroje znečištění či zápachu. Občanský zákoník zakazuje vlastníkovi nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.[17] Vlastník se musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného souseda bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod, např. o věcné břemeno.[18]

Výhoda sousedské žaloby je, že je jejím prostřednictvím možné domáhat se povinnosti zdržet se obtěžování kouřem, pachem nebo vážného ohrožování výkonu práv i v případě, že jsou dodrženy všechny stanovené limity, a veřejnoprávní cestou tedy situaci řešit nelze. Pokud stanovené limity dodrženy nejsou, lze postupovat oběma cestami.

Nevýhodou sousedské žaloby naopak je, že žalobce nese důkazní břemeno. Budete si tedy muset opatřit důkazy jako například odbornou studii, příp. svědectví. Za tímto účelem je možné obrátit se přímo na autorizovanou osobu, která jinak provádí měření dle zákona o ochraně ovzduší, nebo na Společenstvo kominíků ČR, jež je pověřenou právnickou osobou, která vykonává některé činnosti při zjišťování znečištění. Také je možné spolupracovat s některým ze soudních znalců v tomto oboru. Bohužel je ovšem nutné počítat s tím, že soudní spor může trvat v řádech měsíců, resp. zpravidla i let.

Pokud se jedná o otevřená ohniště

Obec může obecně závaznou vyhláškou (OZV) stanovit podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů v otevřených ohništích na území obce.[19] Pokud vaše obec takovou vyhlášku má, tak v případě jejího porušení se můžete obrátit na obecní úřad s oznámením přestupku.[20]