Stanovování limitů hluku pro hudbu, letiště, silnice a další

Hygienické limity se stanovují odlišně ve třech zvláštních oblastech – v případě hluku z produkce hudby, hluku z letišť a z pozemních komunikací. V těchto případech je užitečné znát další souvislosti právní úpravy, a to i mimo zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Hudba

Zákon o ochraně veřejného zdraví se v § 30 výslovně zmiňuje také o hluku z veřejné produkce hudby (koncert, taneční zábava atd.) a hluku z provozoven služeb. Ani tento hluk nesmí překročit hygienické limity dané prováděcím předpisem (tedy nařízením vlády 272/2011 Sb.). Za hluk ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví se však nepovažuje "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru" (viz § 30 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví). Hlukové limity se tedy vztahují pouze na hudbu provozovanou ve vnitřních provozovnách. Splnění povinnosti dodržet hlukový limit zajistí osoba provozující službu anebo pořadatel, jde-li o veřejnou produkci hudby. Nelze-li zjistit kdo je pořadatel, pak povinnost zajistit, aby nebyl překračován hlukový limit podle zákona, leží na osobě, která k produkci hudby poskytla stavbu, pozemek nebo jiné zařízení.

Hygienický limit je pro hudební produkci stanoven stejně jako pro jiné zdroje hluku. Vyčísluje se tedy jako průměrná hodnota pro denní a noční dobu. To znamená, že ve většině případů nedojde k překročení limitu na základě pouze krátkodobé, byť velice hlučné, hudební produkce.

Nejvyšší přípustná hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku A pro zvuk elektronicky zesilované hudby v § 11 odst. 5 nařízení stanovena LAeq,T = 100 dB v prostoru pro posluchače a to pro dobu T = 4 hodiny maximálně.

Letiště

Zvláštní pravidla platí dále také pro letiště jako zdroj hluku a vibrací. Výjimku podle § 31 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví nelze udělit v případě, že zdrojem hluku je letiště. Na problematiku hluku produkovaného letištěm pamatuje také § 31 odst. 3 a 4. Adresátem povinnosti je zde provozovatel

• a) veřejného mezinárodního letiště, které zajišťuje ročně více než 50 000 startů nebo přistání a
• b) provozovatel vojenského letiště.

Provozovatel takového letiště může sice svým provozem překročit hygienické limity hluku, je v takovém případě ovšem povinen navrhnout ochranné hlukové pásmo. Ochranné hlukové pásmo zřídí rozhodnutím správní úřad příslušný podle zvláštního právního předpisu.

V tomto hlukovém pásmu má provozovatel letiště další povinnost, musí u vyjmenovaných druhů staveb (u bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu, staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb; účel staveb je dán kolaudačním rozhodnutím) postupně provést nebo zajistit provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly alespoň uvnitř staveb hygienické limity hluku dodrženy. Pro tento účel je povinen na svůj náklad nechat vypracovat odborný posudek.

U výše vyjmenovaných staveb nacházejících se v tomto ochranném pásmu, u nichž by podle odborného posudku protihluková opatření nezajistila dodržování hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění.

Povinnosti podle § 31 odst. 3 zákona musely provozovatelé stanovených letišť splnit nejpozději do 31. prosince 2000. (1)

Vraťme se ještě jednou stručně k nařízení vlády 272/2011 Sb., k nejvyšším přípustným hodnotám hluku v chráněných vnitřních prostorech staveb a v chráněném venkovním prostoru a v chráněných venkovních prostorech staveb – v případě letišť je zde hlukový limit stanoven jako ekvivalentní hladina akustického tlaku A L Aeq, 16 h = 60 dB pro denní dobu a A L Aeq, 8h = 50 dB pro noční dobu, bez možnosti dalších korekcí.

Hovořili jsme zde o provozovatelích velkých mezinárodních letišť a o vojenských letištích. Vraťme se teď ještě jednou k § 30 a § 31 a všimněme si že a) provozovatel letiště je provozovatelem zdroje hluku ve smyslu § 30 odst. 1 zákona, b) povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku lze vydat provozovateli zdroje hluku s výjimkou letišť (viz. § 31 odst. 1) a že c) speciální možnost překročit za určitých podmínek hygienické limity je dána jen u dvou výše uvedených typů letišť. Znamená to že provozovatelé ostatních typů letišť jsou vázáni hygienickými limity a není možné dalším řízením rozhodovat o povolení případné nadlimitní imise hluku.

Podívejme se ještě na letiště optikou zákona o civilním letectví a stavebního zákona. Podle § 35 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, musí být letiště jakožto plocha určená k vzletům a přistáním vymezeno v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí o využití území. § 36 upřesňuje, že letiště je leteckou stavbou (leteckou stavbou je dráha ke vzletům a přistávání letadel, dráhy a plochy určené k pohybům a stáním letadel souvisejícím s jejich vzlety a přistáváním a stavby sloužící k zajištění leteckého provozu).

Speciálním stavebním úřadem pro letecké stavby je Úřad pro civilní letectví (§ 36 odst. 3), tento úřad také vydává kolaudační rozhodnutí podle stavebního zákona. V této souvislosti je třeba uvést také § 15 stavebního zákona. (2)

Podle § 15 odst. 1 stavebního zákona u leteckých staveb vykonávají působnost stavebního úřadu, ovšem s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování, orgány vykonávající státní správu na uvedených úsecích podle zvláštních předpisů (tedy tzv. "speciální stavební úřady"). Speciální stavební úřad postupuje podle stavebního zákona (a vedle toho samozřejmě podle těch speciálních předpisů, které jeho působnost založily). Dále platí, že speciální stavební úřady mohou vydat stavební povolení jen se souhlasem (obecného) stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí.

Shrňme tedy výše uvedené z hlediska pravomocí toho kterého úřadu v různých fázích rozhodování o zřízení (nebo rozšíření či podobných úprav) letiště. Rozhodnutí o umístění stavby a rozhodování o ochranném hlukovém pásmu letiště je na (obecném) stavebním úřadu. Stavební povolení pro leteckou stavbu a kolaudační rozhodnutí o letecké stavbě vydá jakožto speciální stavební úřad Úřad pro civilní letectví (§ 36 odst. 3 zákona o civilním letectví).

Dodejme ještě na závěr, že záměr výstavby letiště podléhá posouzení EIA, tj. posuzování v režimu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Záměr letiště se vzletovou nebo přistávací drahou nad 2 100 m. vždy podléhá posouzení, příslušným úřadem je Ministerstvo životního prostředí. Alespoň zjišťovacímu řízení bude podléhat i změna této stavby nebo jejího záměru. (3) Letiště se vzletovou nebo přistávací drahou pod 2 100 m. podléhá zjišťovacímu řízení prováděnému krajským úřadem.

Pozemní komunikace

Nejčastějším zdrojem rušivého a zhusta i nadlimitního hluku jsou v našich podmínkách pozemní komunikace. Pojďme si teď promítnout povinnosti podle zákona o ochraně veřejného zdraví a limity podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. do modelové situace vlastníka nemovitosti, obytného domu, sousedícího s hlučnou komunikací.

První krok, který učiníme (a to nejen v případě silnice, totéž platí i když naším nepříjemným sousedem bude továrna, letiště nebo diskotéka) bude zjištění, zda je stavba v našem sousedství na daném území v souladu se zákonem a s rozhodnutími příslušných úřadů. Znamená to ověřit si, že stavba je

• v souladu s územním plánem,
• bylo pro ni v územním řízení vydáno rozhodnutí o umístění stavby a
• stavební povolení
• a stavba těmto rozhodnutím svým skutečným provedením odpovídá.

O stavbě silnic se může vést řízení o předčasném užívání stavby nebo o povolení zkušebního provozu. Poslední otázkou je, zda užívání stavby bylo povoleno v kolaudačním rozhodnutí. A samozřejmě opět nakolik je provoz nebo užívání objektu s tímto povolením v souladu.

V případě pozemních komunikací je ještě pravděpodobné, že jejich stavby budou podléhat proceduře EIA - novostavby, rozšiřování a přeložky dálnic a silnic pro motorová vozidla, dále novostavby, rekonstrukce a přeložky silnic o čtyřech a více jízdních pruzích delších než 10 km a místních komunikací o čtyřech a více jízdních pruzích delších než 10 km podléhají řízení EIA obligatorně, řízení proběhne v prvním případě u Ministerstva životního prostředí, ve druhém bude záměr posuzovat kraj. (4)

V kategorii 2, tedy jako záměry vyžadující zjišťovací řízení, jsou pak uvedeny novostavby a rekonstrukce silnic všech tříd a místních komunikací I. a II. třídy (záměry neuvedené v kategorii I.). (5)

Zjišťovací řízení provede krajský úřad.

Připomeňme si, že ve všech těchto řízeních může a pravděpodobně bude vystupovat úřad krajského hygienika jakožto dotčený orgán státní správy v souladu s § 77 zákona č. 258/2000 Sb.

Za druhé, abychom zjistili kdo je vlastníkem komunikace a také, kdo je speciálním stavebním úřadem povolujícím její stavbu musíme znát zařazení komunikace do kategorie a třídy podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Pozemní komunikace se v zákoně dělí na tyto kategorie:

• dálnice,
• silnice,
• místní komunikace,
• účelová komunikace (§ 2 odst. 2 silničního zákona).

Silnice se podle svého určení a dopravního významu ještě dále rozdělují do třídy první až třetí (§ 5 odst. 2 silničního zákona).

Vlastnictví té které kategorie či třídy silnic vymezuje § 9 zákona o pozemních komunikacích. Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba.

Výše uvedené rozdělení je také relevantní, chceme-li určit, který úřad bude vystupovat jako speciální stavební úřad. Podle § 16 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je pro stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad. Silničními správními úřady jsou Ministerstvo dopravy, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad; tyto vykonávají státní správu ve věcech dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace. (6)

Ministerstvo dopravy rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice nebo silnice a vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech dálnic. (7)

Krajský úřad rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorií silnic II. a III. třídy a vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic I. třídy s výjimkou věcí, ve kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy. (8)

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic II. a III. třídy a veřejně přístupných účelových komunikací s výjimkou věcí, o kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy nebo krajský úřad, a působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech místních komunikací. (9)

Třetím krokem bude zjištění, nakolik komunikace jako zdroj hluku dodržuje zákonné limity. Podmínkou je samozřejmě, že proběhlo měření nebo alespoň existence výpočtů vzniklých v souvislosti s řízeními, které stavbu povolovaly, anebo, v době provozu silnice, měření vzniklého na objednávku sousedícího občana.

Zopakujme si ještě ve stručnosti ustanovení nařízení vlády č. 272/2011 Sb., která mohou být v našem modelovém případě důležitá. Především, jak pro vnitřní tak pro vnější prostor platí, že pro hluk z dopravy na veřejných komunikacích a železnicích a pro hluk z leteckého provozu, se hodnoty hluku stanoví pro celou denní a noční dobu. Pro hluk v chráněných vnitřních prostorách staveb pronikající vzduchem zvenčí uvádí § 11 odst. 2 základní hladinu akustického tlaku LAeq,T = 40 dB a korekci podle přílohy č. 2. Pro náš model je relevantní řádek č. 3 tabulky, obytné místnosti: v době od 6:00 do 22:00 může být korekce 0 nebo, právě v případě, že jde o místo v okolí hlavních komunikací, kde je hluk z těchto komunikací převažující, a v ochranném pásmu drah, připočte se korekce + 5. Výsledkem je tedy limit 45 dB. V době od 22.00 do 6.00 h se odečítá korekce – 10, v případě že jde ale o místo v sousedství hlavní komunikace, přičte se opět korekce + 5 dB.

Nejvyšší přípustné hodnoty hluku v chráněném venkovním prostoru a v chráněných venkovních prostorech staveb stanoví § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A se stanoví součtem základní hladiny hluku LAeq,T = 50 dB a korekce pro denní nebo noční dobu a místo podle přílohy č. 3. Svisle jsou v ní uvedeny čtyři typy korekcí, přitom platí, že korekce uvedené v tabulce se nesčítají. Pro noční dobu se použije další korekce - 10 dB. Korekci + 5, použijeme pro hluk z dopravy na silnicích III. třídy, místních komunikacích III. Třídy a účelových komunikacích. Korekci + 10 podle třetího sloupce použijeme v případě, že se jedná o místo v okolí hlavních pozemních komunikací (dálnice, silnice I. a II. třídy a místní komunikace I. a II. třídy), kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující). Korekci + 20 dB a sporný pojem „stará hluková zátěž“ zavádí čtvrtý sloupec tabulky. Korekce se použije se pro starou hlukovou zátěž z pozemních komunikací a drážní dopravy.

Další

Zvláštní postup se uplatní také v případě některých dalších staveb. Mezi takové stavby patří letové koridory (místa s přelety letadel), střelnice, místa vyhlídkových letů a lomy, v nichž jsou používány akustické výstražné signály.

Letové koridory

V českém právním řádu upravuje problematiku především zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (agendu má na starosti Úřad pro civilní letectví  www.ucl.cz, je podřízen Ministerstvu dopravy) a jeho prováděcí vyhláška. Také na provozovatele letadel se vztahují povinnosti podle § 30 zákona o ochraně veřejného zdraví, protože letadla nepochybně patří mezi stroje, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací. Všichni provozovatelé jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanoveném zákonem a prováděcím právním předpisem zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. Letadla mívají osvědčení o hluku, jde tedy spíše o to, aby Úřad pro civilní letectví přehodnotil frekvenci přeletů nad konkrétní lokalitou. Pokud by se prokázalo překročení hlukových limitů, měl by Úřad pro civilní letectví trasy změnit. Pokud jste obtěžování hlukem z přeletů letadel, doporučujeme tedy podat stížnost na Úřad pro civilní letectví (i bez zjištění překročení limitů, pokud měření nebudete absolvovat) a požádat, zda by nebylo možné omezit přelety nad konkrétní oblastí. Bude také dobré, když si budete kupř. pro stížnost na Úřad pro civilní letectví zapisovat přesné časy a počty přeletů.

Střelnice

Provozovatel střelnice je povinen si pro její provoz opatřit povolení. Vedle případných dalších povolení (územní, stavební, kolaudační souhlas) tedy doporučujeme ověřit také existenci příslušného povolení dle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních. Toto povolení je upraveno v § 52 - § 54 zákona o zbraních.

Prostor pro vyhlídkové lety

Provozování vyhlídkových letů společností označuje zákon o civilním letectví jako  „letecké práce“ a upravuje je v  ustanoveních §73- §74a. V ustanovení §74 tohoto zákona je stanoveno, že letecké práce se mohou provozovat jen na základě povolení, které může vydat Úřad pro civilní letectví. Pokud právnická, nebo podnikající fyzická osoba provozuje letecké práce pro vlastní potřebu bez povolení nebo v rozporu s podmínkami v nich stanovenými dopustí se správního deliktu, kdy hrozí pokuta až do výše 5 000 000 Kč (§ 93  odst. 1 písm. k) v návaznosti na § 93 odst. 5 písm. f) zákona o civilním letectví). Pokud se domníváte, že společnost provozuje letecké práce bez povolení, můžete podat podnět Úřadu pro civilní letectví. Pokud bylo vydáno Úřadem pro civilní letectví  zmíněné povolení pro provozování leteckých prací dané společnosti, domnívám se, že by v tomto povolení měl Úřad uvést i speciální požadavky týkající se intenzity provozu těchto prací, který by mohl způsobit hlukovou zátěž pro blízké okolí.

Akustické výstražné signály

Na akustické výstražné signály (užívané např. v lomech) se nařízení vlády č. 272/2011 Sb. stanovící hlukové limity nevztahuje. Toto nařízení v § 1 odst. 2. písm. c) stanoví, že se nevztahuje na akustické výstražné signály související s bezpečnostními opatřeními a záchranou lidského života, zdraví a majetku. V těchto případech tedy vůbec není možné využít veřejnoprávní cestu ochrany před hlukem, tj. řešit hluk prostřednictvím Krajské hygienické stanice, neboť hluk z těchto zařízení nepodléhá regulaci maximálních limitních hodnot. V případě obtěžování hlukem z výstražných akustických signálů je však stále možné využít soukromoprávní nástroje ochrany – sousedské a další žaloby.

Poznámky:

(1) Čl. II zákona č. 274/2003 Sb., kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví
(2) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(3) § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
(4) Body 9.3. a 9.4. přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí
(5) Bod 9.1 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí
(6) § 40 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
(7) § 40 odst. 2 písm. a) a c) zákona o pozemních komunikacích
(8) § 40 odst. 3 písm. b) a d) zákona o pozemních komunikacích
(9) § 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích